Na mladém Jáchymovi na první pohled nepoznáte, že dělá a vnímá věci jinak než ostatní. Rád plave, jezdí na kole a rád se prohání ve výškách po lanovém parku. Je mu deset a napoleonské války a druhá světová, to je jeho. Svým výjimečným zájmem o historii s jejími přesnými daty naplňuje naši stereotypní představu o tom, jak se asi chová dítě s autismem. Přesněji řečeno s Aspergerovým syndromem a poruchou pozornosti. To jsou ale jen názvy, důležitá je Jáchymkova originální osobnost a jak s ní pracovat.
Chlapcův život komplikují situace, které nabourávají to, na co je zvyklý. Když s ním mluvíte, neříkejte, že se někde sejdete kolem čtvrté. Raději řekněte ve čtyři a pak tam na sto procent buďte. Jáchym má rád přehled, strukturu, a když se něco jednou řekne, tak to tak musí být. Maminka Jáchymovi vaří opakující se sadu jeho oblíbených jídel. Málokdy se jí podaří naservírovat synovi předem neznámý chod. Asi si umíte představit, že takových situacích je za den spousta a spousta. A často i mnohem závažnějších.
Od té doby, co se Jáchym začal scházet se svým asistenčním psem Barneym, změny zvládá mnohem lépe. Každou novou, a pro Jáchyma většinou tím pádem stresovou, situaci přijímá s větším klidem. Když vedle něj sedí jeho psí parťák, smlsne si díky němu i na jídle, které nikdy předtím nejedl. To je velký obrat.
Hlavním úkolem asistenčního psa pro děti s poruchou autistického spektra je doprovod a canisterapie. Tak je tomu i u této dvojice. Trenérka Miluška se psem často klientskou rodinu navštěvovala a nacvičovali spolu vše potřebné.
Teď už jsou Jáchym a Barney skvěle sehraná dvojice a užívají si každé společné chvíle.