Kontakt

S Pestrou jsem historicky spolupracovala na pár zajímavých projektech, a když se naskytla příležitost proměnit spolupráci v práci, tak jsem neváhala a přijala každodenní pestrost za svou.

V Pestré mám možnost uplatnit moderní metody práce s klienty v rámci sociální služby. Motivuje mě vnímat pokroky, kterých naši klienti se svými asistenčními psy dosahují. Má pracovní náplň je rozhodně pestrá – náročná, ale stojí za to.

Pracovat v Pestré pro mě znamená mít psy ve výcviku doma. Mám je doma stále, pracují přes celý den a učí se naprosto přirozeně. Všechny psy tím pádem znám velmi dobře a vím, jaké mají přednosti i vrtochy. Každý den se psy je jiný a jsem vždy ve střehu, co si na mě mladí pejskové ve výcviku vymyslí. I přes roztrhané boty a zničené žaluzie od začátečníků bych svou práci nikdy nevyměnila.

Pestrá je moje srdeční záležitost. Když jsem skončil v politice, ani na vteřinu jsem nepřemýšlel, kam jít. Pestrá dělá můj život mnohem pestřejší.

Ergoterapii vnímám jako cestu k soběstačnosti a zároveň jako kreativní způsob, jak s klienty a klientkami nacházet řešení jejich situace – ať už ve spolupráci formou domácích návštěv, nebo v naší nácvikové místnosti.

S Pestrou jsem se potkal prvně v roce 2017 a v únoru 2018 už jsem držel v náručí malé psí klubíčko jako jeden z vychovatelů. Během následujících 20 měsíců jsem užil s Izzy mnoho radostí i starostí, potkal mnoho úžasných lidí z řad dobrovolníků, týmu Pestré, ale i klientů. Izzy dokončila zdárně svoji cestu k asistenčnímu psovi pod taktovkou zkušených trenérů. Po pár letech pauzy jsem v roce 2022 držel opět štěně v náručí. S Becky si užíváme podobnou cestu jako s Izzy před lety dodnes. Když se objevil inzerát, že Pestrá hledá koordinátora dobrovolníků, nelenil jsem ani chvíli a na pozici se přihlásil. Vždyť co může být krásnějšího, než pracovat nejen se psy, ale i s lidmi a pro lidi, kteří chtějí pomáhat, být jejich oporou, rádcem, průvodcem… Nejste tací i Vy? Ano? Jsem tu tedy rád i právě pro Vás!

K Pestré jsem se dostal náhodou při hledání práce po ukončení vysoké školy. Práce v Pestré mě zaujala hlavně možností spolupráce člověka se psem. Jsem moc rád, že mohu pracovat v týmu profesionálů a pomáhat tak dětem i dospělým s postižením při zkvalitňování jejich života. Jsem přesvědčen, že asistenční pes je pro ně nejen velkým pomocníkem, ale hlavně kamarádem.

V Pestré propojuji své znalosti a zkušenosti ze sociální práce s láskou ke psům. Díky čtyřnohým parťákům mohou lidé se znevýhodněním žít samostatnější a svobodnější život. Právě proto je pro mě práce v Pestré smysluplná a těší mě, že mohu být její součástí.

K Pestré jsem se dostala přes kamarádku a velmi mě zaujal cíl společnosti. Mám ráda pejsky a pracuji pro tuto společnost proto, že vidím, jak pomáhají s osamostatněním se či se zkvalitněním života klientů.

Pestrou znám už dlouho a proto mě nadchla práce na pozici trenérky. Práce v Pestré je opravdu pestrá moc mě baví a zároveň naplňuje. Mám ráda psy i lidi a ráda pomáhám. To se mi v Pestré spojilo vše dohromady. Jsem moc ráda, že jsem součástí tohoto profesionálního týmu. Pracují zde velmi milí a empatičtí lidé, se kterými je radost pracovat!

Pestrou znám už dlouho a měl jsem spoustu příležitostí sledovat tréninky psích pomocníků. Je neuvěřitelné, co vše takový pes zvládne a jak moc dokáže být nápomocný. Když se vyskytla šance pomáhat cvičit pestré asistenty, tak jsem neváhal.

Se zakladateli Pestré se přátelím již 20 let a Pestrou znám od jejích počátků. Takže když jsem dostal nabídku v Pestré pracovat, dlouho jsem se nerozmýšlel. A navíc mám rád psy.

K Pestré jsem se dostala vlastně náhodou, při hledání nové práce. Teprve zjišťuji, jak je Pestrá prospěšná, užitečná a potřebná. Pracovně mi nabízí nové zkušenosti a výzvy.

K práci v Pestré jsem se dostala trochu netradičně. Zpočátku jsem navštívila půjčovnu ergoterapeutických pomůcek. Po nějaké chvíli jsem začala uvažovat nad asistenčním psem. Díky tomu jsem dostala nabídku práce v oblasti PR a marketingu. Za to jsem neskutečně vděčná, protože jsem byla delší dobu bez zaměstnání, nedařilo se mi nic najít. Co pro mě tedy Pestrá znamená? Upřímnou naději. Nejenom v možný profesní posun, ale i v tom, že i když život nebude nikdy plně bez překážek, nebude ale ani jenom černobílý. Možná díky tomu bude pestřejší a barevnější.

Práci v Pestré jsem si zvolil kvůli možnosti zúročit zkušenosti z předchozí praxe. Zaměstnání v této organizaci přede mě současně staví nové výzvy a nabízí příležitosti naučit se novým věcem.

Od malička mám v sobě silnou touhu pomáhat jiným. Ať už jde o pomoc fyzickou, finanční nebo materiální, neváhám přidat ruku k dílu. Když jsem se dozvěděla, že bych mohla spojit příjemné (leč určitě také náročné) s užitečným, udělat něco pro své okolí a vychovat pejska pro někoho, kdo jeho asistenci potřebuje, neváhala jsem a kontaktovala Pestrou. Věřím, že spojením mé lásky ke zvířatům a pocitem povinnosti přispět nějakou měrou společnosti a těm, kteří to potřebují, vznikne úžasné dobrodružství se spoustou nových zkušeností a za to Pestré moc děkuji.

Láska ke psům, obecně ke zvířatům, mě provází celý život. Přesto jsem měla v životě jen jednoho pejska – malého knírače Huberta. O tom, že existuje něco jako předvychovatel vodících a asistenčních psů, vím již dlouhou dobu – svoji bakalářskou i magisterskou práci jsem psala na téma canisterapie. Přes rodičovství a také přes různá zaměstnání (často v pomáhajících či učitelských profesích) jsem se KONEČNĚ na své životní cestě dostala do bodu, kdy si mohu říci, že již nadešel ten správný čas plnit si své sny…. Přidanou hodnotou je pro mě skutečnost, že plněním svého snu mohu pomoci někomu dalšímu, někomu potřebnému…

Dobrovolnictví, a především výchova štěněte v Pestré, je můj dlouholetý sen. V minulosti jsem jako dobrovolník v Pestré chvíli pracovala, protože mám ráda psy a strašně mě baví, když vidím, jak pracují s nějakým posláním. Těším se na zkušenosti, které mi to přinese, ale zároveň na zábavu ve volném čase, který věnuji koníčkům.

Vyrůstala jsem obklopena hospodářskými zvířaty a od narození jsem doma kolem sebe měla vždy alespoň jednoho psa. Na vysoké jsem adoptovala vysloužilého slepeckého asistenta (belgickou ovčandu) a užila si s ní krásný psí důchod. Viděla jsem, jak moc může být psí parťák nápomocný, a tak jsem se rozhodla zkusit předvychovat asistenčního psa pro dceru mého partnera, která je od malička na vozíku kvůli nervosvalovému onemocnění.

Dobrovolníkem pro Pestrou jsem se stala kvůli své dospívající dceři, která před časem dostala diagnózu "vysoce funkční autismus". A také kvůli štěněti, které se narodilo naší feně. Dcera a malý Julien se během prvních týdnu tak skamarádili, že bylo jasné, že zůstanou spolu. Začala jsem pátrat po tom, jestli by Julien mohl dostat výcvik asistenčního psa pro autisty a pomáhat dceři ještě o něco víc, než klasický domácí mazlíček. Organizace Pestrá byla moje první volba a jsem vděčná za podporu a pomoc. Jsem šťastná, že jsem se mohla stát v Pestré dobrovolníkem a štěně s pomocí trenérů připravovat v rámci výchovy doma.

S výchovou asistenčního psa jsme se poprvé setkali před 20 lety na vysoké škole, kdy kamarádka jednoho takového vychovávala. Myšlenku vychovávat také takové štěně jsme na nějaký čas odložili. Mezitím jsme vychovali dvě děti a myšlenka na výchovu psa se vrátila. Mít vlastního psa je jistě úžasné, ale konec bývá hodně smutný, o čemž jsme se přesvědčili, když nám před lety zemřel kavalír. Rozhodli jsme se tedy, že si vezmeme na výchovu asistenčního psa.

Dobrovolnictví je pro nás dlouhodobě přirozenou součástí života. Věnovali jsme se práci s dětmi, mládeží i dospělými v různých prostředích a opakovaně jsme si ověřili, jak důležité je trpělivé vedení, respekt a citlivé vnímání potřeb druhých – ať už jde o lidi, nebo o zvířata. Rozhodli jsme se stát vychovateli asistenčního psa, protože nás naplňuje smysluplná práce, která má konkrétní dopad na kvalitu života druhých. Výchovu psa vnímáme jako proces založený na vztahu, důslednosti a pozitivní motivaci, kde je klíčové bezpečné prostředí, jasná komunikace a vzájemná důvěra. Od této role očekáváme možnost učit se novým dovednostem, rozvíjet se a zároveň přispět k tomu, aby se z mladého psa stal spolehlivý a vyrovnaný partner pro člověka se specifickými potřebami. Naším cílem je dát psovi co nejlepší základy – nejen v poslušnosti, ale i v sociálním chování, klidu a schopnosti spolupracovat s člověkem. K Pestré jsme se dostali díky studentce Šárce, která v prvním ročníku v rámci předmětu, který jeden z nás vyučuje, při tréninku prezentování vytvořila povídání o výchově asistenčních psů v jejich rodině. To nás natolik zaujalo, že jsme se rozhodli zapojit jako dobrovolníci.

Vzít si asistenční štěně do předvýchovy byl můj dlouholetý sen. Přivedl mě k němu spolužák ze základní školy, který byl nevidomý – právě tehdy jsem si uvědomila, že chci lidem se zdravotním postižením pomáhat. Ke psům mám blízko od dětství, a proto mi předvýchova asistenčních psů přišla jako přirozený způsob, jak tuto potřebu pomoc, naplnit. V roce 2023 se tak začal psát můj Pestrý příběh, za který vděčím i svému manželovi, který mě v tom plně podpořil. Máme za sebou výchovu několika psů, na které s láskou vzpomínáme a s pýchou sledujeme, jak dnes pomáhají. Tato forma dobrovolnictví nám dává velký smysl a chceme v ní pokračovat i nadále.

Dobrovolničit a ještě se psy? Tak to mě zapište! To bylo první, co mě napadlo, když jsem narazila na plakát Pestré. Od chvíle, kdy jsem ho viděla, bylo ale potřeba ještě zařídit pár věcí. Vysoká škola, práce a skauting mi to stále komplikovaly. A tak se vychovatelství odložilo. V roce 2025 jsem dostala do péče Samíka. Uvidíme, jak nám to půjde.

K výchově asistenčního psa mě přivedla chuť dělat dobrovolnictví, které má jasný a viditelný dopad. Baví mě sledovat, jak ze štěněte postupně roste budoucí pomocník pro člověka, který ho bude opravdu potřebovat. Smyslem je pro mě nejen práce se psem, ale i vědomí, že jsem malou součástí velké pomoci.

Před třemi roky jsme zvažovali psa, ale neměli jsme zkušenosti s výchovou a také jsme nevěděli, do jaké míry nám pes ovlivní život. Tak jsme se stali vychovateli v Pestré a v létě 2022 jsme si převzali do výchovy portugalačku Rafi. Zkušenosti se kupily a život jsme měli ovlivněný pořádně :-D. Až tak, že jsme si po předání Rafi do výcviku hned na podzim 2023 převzali Cassie. Portugaláci jsou zjevně návykoví a dobrovolničení v Pestré taky. A také už víme,jak moc Rafi ve své nové rodině pomáhá. Proto se těšíme, co zažijeme tentokrát - s portugalským klukem Amigem Navegante.

Miluji psy a po letech práce jako účetní jsem se rozhodla pro změnu. Ráda bych dělala práci, která mi bude dávat větší smysl a opravdové naplnění. Nyní nastal čas pro začátek nové pracovní epochy. Začínám tedy dobrovolnictvím a doufám, že časem se naplní můj sen – být trenérkou asistenčních psů.

Ke psům jsem vždy měla blízko, ale opravdovou proměnu do mého života přinesl až Max – můj labradorský parťák, kterého si vychovávám pro vlastní život a společné soužití. Naše cesta je především o budování vztahu, důvěry a vzájemného porozumění. Studuji speciální pedagogiku a práce s lidmi i zvířaty je přirozenou součástí mě samé. Společně s Maxem se učíme klidu, trpělivosti a respektu a každý den je pro nás příležitostí posouvat se dál – v poslušnosti, socializaci i zvládání nových situací. Max je temperamentní, citlivý a velmi vnímavý pes, který miluje kontakt s lidmi a potřebuje jasné vedení i bezpečné zázemí. Snažím se mu vytvořit prostředí, ve kterém se bude cítit jistě, pochopený a stabilní, aby z něj vyrostl vyrovnaný a sebevědomý pes. Být součástí Pestré vnímám jako možnost rozvíjet se, učit se a být v komunitě lidí, kterým záleží na kvalitním životě psů i jejich majitelů. Max není jen pes – je to můj parťák, opora a důležitá součást mého světa.

Už odmala jsem vyrůstala mezi psy. Na zahradě jsme měli německého ovčáka a u strejdy, který se věnoval chovu, jsem trávila čas s celou smečkou německých krátkosrstých ohařů. Prostředí, ve kterém jsem vyrůstala, mě inspirovalo ke studiu kynologie na vysoké škole. Právě tam jsem se během přednášek dozvěděla více o organizacích, které se věnují výcviku asistenčních a vodicích psů, i o tzv. předvychovatelích, kteří pomáhají s výchovou štěňat. Zaujala mě myšlenka, že mohu pracovat se psy, kteří se stanou celoživotními parťáky svých lidí, a zároveň tak přispět k pestřejšímu a soběstačnějšímu životu. Práce se psy je sama o sobě obohacující, protože každý z nich je jedinečný a vždy vás něčemu naučí. V Pestré je to ale ještě víc – mohu tu spojit své nadšení a zápal s prací, která má skutečný smysl.

Moje cesta do Pestré by se dala nazvat jako náhoda anebo možná osud. Díky studiu sociální práce jsem se dozvěděla o možnosti dobrovolnictví v Pestré. Moje odhodlanost zkoušet nové věci, pomáhat lidem a láska ke zvířatům rozhodla za mě „Chci být vychovatelkou asistenčního pejska“. Miluji učit se novým věcem a pocit dělat něco, co má smysl je tou největší drogou. Odměna ve formě úsměvu spokojeného klienta, který našel svého psího parťáka je pro mě smysl celé této práce. Děkuji všem z Pestré za tuto možnost plnit sny sobě, ale i jiným.

Dobrovolničení nejspíš k mému životu neodmyslitelně patří. Ať už v oblasti kultury nebo skautingu, mám pocit, že rozšiřovat si obzory a pomáhat jiným, mě tímto směrem v životě těší a naplňuje. Vyrostla jsem v rodině totálních pejskařů. Od labradorských retrívrů, německých ovčáků, flat coated retrívrů a chodského psa. A tak není moc překvapující, že jsem ke psům snadno přilnula. Vystudovala jsem střední veterinární odbornou školu a pak pokračovala na ČZU na obor kynologie. Studium tohoto konkrétního oboru a ponoření do komunity mě v mé životní cestě se psy po boku jenom utvrdilo. O možnosti výchově štěněte jsem podvědomě věděla už dlouho, ale až na podzim minulého roku jsem si aktivně začala hledat organizace a jejich možnosti. Po setkání s Pestrou jsem věděla, že do vychovatelství chci jít naplno! Vychovatelství vnímám jako obrovskou zodpovědnost, příležitost a taky jako zážitek na celý život. Těším se, co tahle jízda všechno přinese!

Má cesta do Pestré byla delší. Na VŠ v Japonsku jsem absolvovala předmět Sport a lidé s postižením, který změnil můj pohled na život lidí s postižením – čemu čelí, jak jsou pro ně i pro mě jednoduché a automatické úkony složité z důvodů, které před ně nevědomky staví “normální” prostředí a nedostatek ohledu na tyto lidi při plánování veřejných prostor atd. Předmět byl odrazovým můstkem pro nápady na projekty, které by lidem se zdravotním postižením usnadnily život a podpořily jejich hlubší začlenění do společnosti. Nápady však skončily v šuplíku…Já se vrátila nohama na zem a přistoupila k tomu z jiného směru: Co lidem se zdravotními problémy či postižením usnadňuje život už teď – bez nutnosti překopávat ulice, domy, stanice metra? Asistenční psi! A jak do toho zapadám já? Psy miluju, daří se mi s nimi komunikovat lépe než s lidmi - jsem introvert a psům to neva  A přestože jsem psa nikdy nevlastnila, když jsem viděla v časopise inzerci na dobrovolnictví formou výchovy asistenčního psa, všechno bylo jasné…