Kontakt

Pestrou znám již několik let. Dokonce jsem měla v minulosti možnost s ní spolupracovat. A když se naskytla příležitost proměnit spolupráci v práci, tak jsem neváhala a přijala každodenní pestrost za svou.

V Pestré mám možnost uplatnit moderní metody práce s klienty v rámci sociální služby. Motivuje mě vnímat pokroky, kterých naši klienti se svými asistenčními psy dosahují. Má pracovní náplň je rozhodně pestrá – náročná, ale stojí za to.

Pracovat v Pestré pro mě znamená mít psy ve výcviku doma. Mám je doma stále, pracují přes celý den a učí se naprosto přirozeně. Všechny psy tím pádem znám velmi dobře a vím, jaké mají přednosti i vrtochy. Každý den se psy je jiný a jsem vždy ve střehu, co si na mě mladí pejskové ve výcviku vymyslí. I přes roztrhané boty a zničené žaluzie od začátečníků bych svou práci nikdy nevyměnila.

Pestrá je moje srdeční záležitost. Když jsem skončil v politice, ani na vteřinu jsem nepřemýšlel, kam jít. Pestrá dělá můj život mnohem pestřejší.

Vím, jak skvělým přítelem může být pro člověka pes a jakým pomocníkem dokáže být pro člověka s postižením speciálně vycvičený asistenční pes. Když se naskytla možnost stát se součástí Pestré, věděla jsem, že je to něco, čeho chci být součástí. Být při tom, když vzniká to hezké propojení psího parťáka s někým, komu může změnit život.

Pestrá, různorodá, kreativní. To je synonymem ergoterapie. V rámci ergoterapie pomáhám lidem na jejich cestě k soběstačnosti v běžných denních činnostech, v práci i ve volném čase. Naplňuje mě, že se mohu podílet na zlepšování kvality života právě klientů Pestré a jejich psích parťáků. Díky nim a týmu Pestré mám šanci naučit se spoustě nových věcí. Mou velkou výzvou je chod nácvikové ergoterapeutické místnosti.

S Pestrou jsem se potkal prvně v roce 2017 a v únoru 2018 už jsem držel v náručí malé psí klubíčko jako jeden z vychovatelů. Během následujících 20 měsíců jsem užil s Izzy mnoho radostí i starostí, potkal mnoho úžasných lidí z řad dobrovolníků, týmu Pestré, ale i klientů. Izzy dokončila zdárně svoji cestu k asistenčnímu psovi pod taktovkou zkušených trenérů. Po pár letech pauzy jsem v roce 2022 držel opět štěně v náručí. S Becky si užíváme podobnou cestu jako s Izzy před lety dodnes. Když se objevil inzerát, že Pestrá hledá koordinátora dobrovolníků, nelenil jsem ani chvíli a na pozici se přihlásil. Vždyť co může být krásnějšího, než pracovat nejen se psy, ale i s lidmi a pro lidi, kteří chtějí pomáhat, být jejich oporou, rádcem, průvodcem… Nejste tací i Vy? Ano? Jsem tu tedy rád i právě pro Vás!

K Pestré jsem se dostal náhodou při hledání práce po ukončení vysoké školy. Práce v Pestré mě zaujala hlavně možností spolupráce člověka se psem. Jsem moc rád, že mohu pracovat v týmu profesionálů a pomáhat tak dětem i dospělým s postižením při zkvalitňování jejich života. Jsem přesvědčen, že asistenční pes je pro ně nejen velkým pomocníkem, ale hlavně kamarádem.

K Pestré jsem se dostala přes kamarádku a velmi mě zaujal cíl společnosti. Mám ráda pejsky a pracuji pro tuto společnost proto, že vidím, jak pomáhají s osamostatněním se či se zkvalitněním života klientů.

Pestrou znám už dlouho a proto mě nadchla práce na pozici trenérky. Práce v Pestré je opravdu pestrá moc mě baví a zároveň naplňuje. Mám ráda psy i lidi a ráda pomáhám. To se mi v Pestré spojilo vše dohromady. Jsem moc ráda, že jsem součástí tohoto profesionálního týmu. Pracují zde velmi milí a empatičtí lidé, se kterými je radost pracovat!

Pestrou znám už dlouho a měl jsem spoustu příležitostí sledovat tréninky psích pomocníků. Je neuvěřitelné, co vše takový pes zvládne a jak moc dokáže být nápomocný. Když se vyskytla šance pomáhat cvičit pestré asistenty, tak jsem neváhal.

Se zakladateli Pestré se přátelím již 20 let a Pestrou znám od jejích počátků. Takže když jsem dostal nabídku v Pestré pracovat, dlouho jsem se nerozmýšlel. A navíc mám rád psy.

K Pestré jsem se dostala vlastně náhodou, při hledání nové práce. Teprve zjišťuji, jak je Pestrá prospěšná, užitečná a potřebná. Pracovně mi nabízí nové zkušenosti a výzvy.

V Pestré cestovce pracuji od počátku roku 2023, pracoval jsem zde však již na přelomu let 2013/14. Práce zde je pro mě příležitostí věnovat se něčemu, co má smysl.

K práci v Pestré jsem se dostala trochu netradičně. Zpočátku jsem navštívila půjčovnu ergoterapeutických pomůcek. Po nějaké chvíli jsem začala uvažovat nad asistenčním psem. Díky tomu jsem dostala nabídku práce v oblasti PR a marketingu. Za to jsem neskutečně vděčná, protože jsem byla delší dobu bez zaměstnání, nedařilo se mi nic najít. Co pro mě tedy Pestrá znamená? Upřímnou naději. Nejenom v možný profesní posun, ale i v tom, že i když život nebude nikdy plně bez překážek, nebude ale ani jenom černobílý. Možná díky tomu bude pestřejší a barevnější.

Práci v Pestré jsem si zvolil kvůli možnosti zúročit zkušenosti z předchozí praxe. Zaměstnání v této organizaci přede mě současně staví nové výzvy a nabízí příležitosti naučit se novým věcem.

Láska ke psům, obecně ke zvířatům, mě provází celý život. Přesto jsem měla v životě jen jednoho pejska – malého knírače Huberta. O tom, že existuje něco jako předvychovatel vodících a asistenčních psů, vím již dlouhou dobu – svoji bakalářskou i magisterskou práci jsem psala na téma canisterapie. Přes rodičovství a také přes různá zaměstnání (často v pomáhajících či učitelských profesích) jsem se KONEČNĚ na své životní cestě dostala do bodu, kdy si mohu říci, že již nadešel ten správný čas plnit si své sny…. Přidanou hodnotou je pro mě skutečnost, že plněním svého snu mohu pomoci někomu dalšímu, někomu potřebnému…

Dobrovolnictví, a především výchova štěněte v Pestré, je můj dlouholetý sen. V minulosti jsem jako dobrovolník v Pestré chvíli pracovala, protože mám ráda psy a strašně mě baví, když vidím, jak pracují s nějakým posláním. Těším se na zkušenosti, které mi to přinese, ale zároveň na zábavu ve volném čase, který věnuji koníčkům.

Moje cesta do Pestré by se dala nazvat jako náhoda anebo možná osud. Díky studiu sociální práce jsem se dozvěděla o možnosti dobrovolnictví v Pestré. Moje odhodlanost zkoušet nové věci, pomáhat lidem a láska ke zvířatům rozhodla za mě „Chci být vychovatelkou asistenčního pejska“. Miluji učit se novým věcem a pocit dělat něco, co má smysl je tou největší drogou. Odměna ve formě úsměvu spokojeného klienta, který našel svého psího parťáka je pro mě smysl celé této práce. Děkuji všem z Pestré za tuto možnost plnit sny sobě, ale i jiným.

Dobrovolničení nejspíš k mému životu neodmyslitelně patří. Ať už v oblasti kultury nebo skautingu, mám pocit, že rozšiřovat si obzory a pomáhat jiným, mě tímto směrem v životě těší a naplňuje. Vyrostla jsem v rodině totálních pejskařů. Od labradorských retrívrů, německých ovčáků, flat coated retrívrů a chodského psa. A tak není moc překvapující, že jsem ke psům snadno přilnula. Vystudovala jsem střední veterinární odbornou školu a pak pokračovala na ČZU na obor kynologie. Studium tohoto konkrétního oboru a ponoření do komunity mě v mé životní cestě se psy po boku jenom utvrdilo. O možnosti výchově štěněte jsem podvědomě věděla už dlouho, ale až na podzim minulého roku jsem si aktivně začala hledat organizace a jejich možnosti. Po setkání s Pestrou jsem věděla, že do vychovatelství chci jít naplno! Vychovatelství vnímám jako obrovskou zodpovědnost, příležitost a taky jako zážitek na celý život. Těším se, co tahle jízda všechno přinese!

Již v dětství jsme byli vedeni k tomu, abychom se aktivně angažovali ve společnosti a snažili se alespoň trochu vrátit to, co dostáváme. Ve volném čase se aktivně se podílíme na organizování sportovních závodů, pomáháme na akcích pro děti, dle možností se zapojujeme při nastalých katastrofách. Často se setkávám s příběhy, kdy přítomnost zvířete děti uklidňuje a pomáhá jim překonávat překážky. V současné době máme prostor a čas věnovat se výchově štěněte, a tak alespoň trochu přispět k tomu, aby se někomu žilo snadněji. Rádi bychom ještě párkrát pomohli při výchově asistenčních psů a pak si jednou adoptovali staršího pejska z útulku a dopřáli mu stáří plné lásky a péče.

Mít vlastního psa bez zkušeností s výchovou, ale zato s odpovědností za celý jeho život naší rodině přišlo jako příliš velký risk vůči tomu chlupáči. Když jsme se dozvěděli o Pestré, tak jsme to otočili a riskujeme "jen" velkou díru v naší rodině, až Rafi půjde, doufáme, že řádně vychovaná :-) podle pokynů trenérek, dál do služby. Jestli tuhle super psinu nahradí další vychovávané štěně, nebo náš vlastní pes, to se necháme překvapit. Ale skvělá zkušenost a dobrý pocit z pomoci druhým určitě zůstane.

Vzít si asistenční štěně do předvýchovy je můj dlouholetý sen, k němuž mě přivedl můj bývalý spolužák, který byl nevidomý. V tu chvíli jsem si uvědomila, že bych chtěla nějakým způsobem lidem s postižením pomoci. Jelikož ke psům mě to táhlo od mala, přišlo mi toto jako skvělý způsob, kterým mohu být nápomocná. Minulý rok se mi konečně tento můj sen začal pomalu plnit. Organizace Pestrá mě především zaujala poměrně velkou škálou plemen, které využívá, a následně bezkotcovým výcvikem. Možnost předvychovávat štěně vnímám jako možnost získat nové vědomosti a zkušenosti. Bude toho hodně nového a na to se těším, ráda se učím nové věci. Jako benefit vnímám, že budu mít na určitou dobu po boku parťáka a taky díky předvýchově poznám spoustu nových a zajímavých lidí. Mému svěřenci mohu nabídnout spoustu prostředí k socializaci (škola, internát, MHD, statek, horské středisko, …). Prostřednictvím tréninků a konzultací s trenérkami budu moci štěně vychovat co nejlépe a určitě se mi tato zkušenost bude hodit i v budoucnu až jednou budu mít své štěně.

Má cesta do Pestré byla delší. Na VŠ v Japonsku jsem absolvovala předmět Sport a lidé s postižením, který změnil můj pohled na život lidí s postižením – čemu čelí, jak jsou pro ně i pro mě jednoduché a automatické úkony složité z důvodů, které před ně nevědomky staví “normální” prostředí a nedostatek ohledu na tyto lidi při plánování veřejných prostor atd. Předmět byl odrazovým můstkem pro nápady na projekty, které by lidem se zdravotním postižením usnadnily život a podpořily jejich hlubší začlenění do společnosti. Nápady však skončily v šuplíku…Já se vrátila nohama na zem a přistoupila k tomu z jiného směru: Co lidem se zdravotními problémy či postižením usnadňuje život už teď – bez nutnosti překopávat ulice, domy, stanice metra? Asistenční psi! A jak do toho zapadám já? Psy miluju, daří se mi s nimi komunikovat lépe než s lidmi - jsem introvert a psům to neva  A přestože jsem psa nikdy nevlastnila, když jsem viděla v časopise inzerci na dobrovolnictví formou výchovy asistenčního psa, všechno bylo jasné…

Vždycky mě bavilo, když byl někdo jiný, odlišný. Možná i díky tomu, že se tak často cítím já sám. A proto mi přišli blízcí lidi s hendikepem, kteří svůj život žijí naplno, nejen přežívají. V průběhu posledních let jsem se stal dobrovolníkem v online poradně S barvou ven pro LGBT+ lidi, dlouhodobě se také věnuju spolupráci s neslyšícími. Výchova asistenčního psa mě už dlouhou dobu lákala, ale čekal jsem na moment, kdy se na to budu cítit. A ten přišel teď… Chci z mého psího svěřence vychovat někoho, kdo bude parťákem klientovi, který ho bude nejen potřebovat, ale zároveň i oceňovat. A co si budeme namlouvat… Než ho předám dál, náležitě si život s ním užiju. Nejen přežiju.

V Pestré jsem si prošla rolí maminky klienta, vychovatelky a dobrovolnice. Pestrou tedy znám z více stran. Ráda jednám s lidmi a práce dobrovolníků je pro činnost, kterou dělá Pestrá, velice důležitá.

Od mala mám ráda zvířata a od mala jsem jimi byla obklopena. S manželem jsme si před pěti lety pořídili borderku, která s námi skrz naše zájmy a aktivity (ač není canisterapeutický pes) jezdí na dětské tábory, do domovů seniorů, zdravotnických ústavů a na různé společenské akce. Vidíme tak, jakou radost může pes způsobit a jak pomáhá i tam, kde to člověk nečeká. Když jsem pak před lety slyšela o Pestré, hned mě to zaujalo. Po čase jsme se přestěhovali do Prahy, a tak jsem požádala o připojení se k dobrovolnictví, protože v této službě spatřuji velký smysl. A kdo ví, v budoucnu si možná vezmeme pejska na výchovu:)

V dětství jsem měla svého prvního psa zlatého kokršpaněla Denyho. Po skončení VŠ jsem našla v lese vyhozené štěně labradora- fenku Bety, která byla mnoho let plnohodnotným členem naší rodiny a přivedla na svět 2 vrhy šteňat. Spolu s ní jsme měli ještě rotvajleří dámu Matyldu, obě s námi procestovali Evropu křížem krážem. Po přestěhování do Prahy už jsme o pořízení dalšího psa neuvažovali, psí společník nám ale velmi chyběl. Má dcera si velmi přála psího kamaráda, nicméně s naším pracovním režimem bylo velmi náročné starost o psa skloubit. Přišla s informací o organizacích, které vychovávají asistenční psy. Můj zaměstnavatel je partnerem Pestré a proto mi v práci vyšli vstříc, když jsem se rozhodla spojit s Pestrou. Pár týdnu na to už jsme si domu vezli fenku Trixie. V minulosti jsem se podílela na mnoha dobročinných a charitativních projektech a spolupráce s Pestrou pro mě byla jasnou volbou, jak mít psího kamaráda a zároveň nabídnout užitečnou pomoc. V Pestré potkáte spousty odborníků a lidí s otevřeným srdcem, nadšené pomáhat a podílet se tak na projektu, který mnohým lidem naplňuje jejich životy. Nejen klientům, ale i nám dobrovolníkům.

Naším velkým cílem je prožít smysluplný život, dávat více než brát a být součástí něčeho většího. Proto neustále hledáme možnosti, jak být nápomocní a užiteční. Oba máme zkušenosti s pomáháním druhým, ať už v nemocnici nebo charitativních skupinách, a tak jsme se rozhodli zkusit něco nového a to vzít si do výchovy pejska, který se později stane nejlepším přítelem a spolehlivým parťákem pro někoho, kdo ho bude doopravdy potřebovat. Spolupráci s Pestrou vnímáme jako způsob udělat svět lepším místem pro život.

Chovu a výcviku zvířat se věnuji již řadu let. Spolupracovat s Pestrou jsem začala před několika lety díky mému chovu border kolií. Koncept této společnosti mě natolik nadchnul, že jsem se stala nejdřív dobrovolným pomocníkem a nyní i vychovatelem. Práce se psy a jejich blízkost mě naplňuje, a proto jsem se rozhodla pomáhat s výcvikem asistenčního psa.

O výchově psů jsem uvažovala už v roce 2014, kdy skoro ve čtrnácti letech odešel náš pes Netík. Poslední rok jeho života byl spojen s menšími i většími zdravotními komplikacemi. Přiznám se, že jsem to dost těžce nesla. Z plánů na dalšího vlastního pejska sešlo ze zdravotních důvodů v rodině. Ve chvíli, kdy se stav doma stabilizoval, se ke mně přes známou dostala nabídka na výchovu psů v Pestré. To mě okamžitě zaujalo. Ještě týž večer jsem prostudovala webové stránky Pestré, dlouho jsem se nerozmýšlela a rovnou jednala. Do dvou týdnů jsem absolvovala v Pestré pohovor a za měsíc jsem se šla jen podívat na trénink, který skončil dohodou o převzetí psa. Za další dva dny jel se mnou domů první pes. V současné době působím už jen jako dobrovolnice, ale není všem dnům konec.

Dobrovolníka v Pestré dělám od roku 2010. Pomáhám, s čím je třeba, a co neumím, to se díky skvělé partě lidí snadno naučím.