Ergoterapie

Na náš pestrý tým se neustále obrací noví zájemci o výcvik asistenčního psa, který jim umožní soběstačněji žít a prožívat život na maximum. Někdy je však jejich cesta k tomuto cíli trnitá. Potýkají se totiž s řadou překážek, které musí překonat, aby získali schopnosti a dovednosti potřebné pro práci s asistenčním psem. Právě v této fázi hraje důležitou roli ergoterapeut, který klientům pomáhá udělat první krok směrem k vytouženému psímu parťákovi.

Co vlastně dělá takový ergoterapeut? Pomocí různých činností rozvíjí schopnosti a dovednosti klienta potřebné pro běžné denní, volnočasové i pracovní aktivity. Pracuje s lidmi v každém věku s různým zdravotním nebo sociálním znevýhodněním a respektuje je jako rovnocenné partnery. Aby ale klient dosáhl svého cíle, musí se někdy vydat alternativní cestou. Tou může být používání vhodné pomůcky či technologie, která mu určitou činnost usnadní nebo umožní, ale také podpora asistenčního psa.

Ergoterapeut pomáhá při výběru vhodné kompenzační pomůcky či technologie. Naučí klienta, jak s pomůckou zacházet, může mu ji zapůjčit domů nebo pomoci s jejím pořízením. Takovou pomůckou může být třeba navlékač ponožek, pojízdný zvedák, elektrický vozík nebo počítačový program Grid. Za živou „asistivní technologii“ se však může považovat i asistenční pes.

Toto vše tedy patří do náplně práce naší ergoterapeutky Aničky v Nácvikové ergoterapeutické místnosti v Pestré. U každého klienta hodnotí schopnost pohybu, smyslového vnímání, kognitivní funkce (např. paměť, pozornost, orientaci, myšlení, plánování), psychosociální funkce (např. chování, motivaci, náhled na situaci) a také, jak velkou pomoc potřebuje od druhých. Úroveň těchto schopností je potom zásadní pro rozhodnutí, zda by byl asistenční pes pro člověka vhodný.

Anička může klienta a jeho rodinu informovat o výhodách, které asistenční pes přináší, a může je také podpořit při začleňování psa do domácího prostředí. Pokud z úvodního setkání našeho pestrého týmu s klientem není jasné, zda je pro něj asistenční pes vhodnou volbou, nabízíme mu právě ergoterapii s Aničkou, která mu pomůže, aby se dokázal o psa postarat a zvládl s ním pracovat.

Z hlediska ergoterapie musí klient k získání psího parťáka zvládnout několik základních činností – přivolání, odměnění, nasazení a svlečení obojku s vodítkem, případně dečky, vyčesávání, krmení, doplňování vody a také venčení a ovladatelnost psa. I když se to na první pohled nezdá, může to být velmi náročné pro řeč, pohyb končetin a celého těla a zvláště pro jemnou motoriku (úchopy, drobné pohyby prstů, manipulace s předměty v ruce atd.). Aby klient zvládl tyto činnosti se psem, musí je nejprve ovládnout sám. Spolu s Aničkou zjišťuje, jaký způsob bude pro něj i pro psa zvladatelný, bezpečný a časově přijatelný. Nejprve se trénují nejjednodušší aktivity, jako je úchop piškotu z ruky ergoterapeutky, později i ty složitější, například vyjmutí piškotu z pamlskovníku a odměnění psa u nohy nebo u vozíku. Klient tak pracuje na vhodném úchopu, zvětšuje rozsahy pohybů horních končetin, trénuje cílení a načasování pohybu, předávání předmětu z ruky do ruky nebo do rukou ergoterapeutky. Podle potřeby pracuje i s tónem hlasu a s výslovností.

Anička při práci využívá nejen vlastní ruce a hlas, ale také různé jednoduché pomůcky. Může to být například ježkový míček nebo stimulační prstýnek, ale také třeba stolní hra, korkový špunt, disky na šatní ramínka nebo rozstříhané plato od vajec apod. Kreativnímu myšlení se tady meze nekladou, Anička vymýšlí také zcela originální pomůcky šité klientovi na míru, třeba pamlskovník na zápěstí. A pokud potřebuje, aby byla simulovaná aktivita více realistická, může si pozvat na pomoc kolegyni s jejím psím parťákem.

Dojde-li k rozvinutí potřebných dovedností, získává klient od Aničky doporučení k výcviku asistenčního psa. Avšak nejen to. Z ergoteraupeutických nácviků si odnáší také motivaci k další práci se sociálními pracovníky, trenérkami a samozřejmě i s potenciálním psím parťákem.