Mody: můj den

Ahoj, já jsem Mody a momentálně bydlím s Bárou. Kde kdo si prý myslí, že my asistenční psi ve výcviku nemáme na růžích ustláno, jenže my se máme ve skutečnosti docela fajn. Já bych teda rozhodně neměnil. A Bára určitě taky ne, to jsem si jistej.

Každé ráno Bára vstává v sedm a já se už strašně těším ven, ale musím počkat, až si vyčistí zuby a oblíkne se. Mně být nahatej teda vůbec nevadí, ale ona prý bez oblečení z domu neodejde. Když je se vší tou hygienou hotová, vyrážíme nejdříve nakrmit koně, o které se Bára taky stará. Nechápu, co ty veliký krásný zvířata na tom senu vidí, mně by to teda fakt nechutnalo… Ze stájí pak míříme konečně ven, ale jenom na chvíli, protože Bára má nás pejsků doma víc a musíme se vystřídat všichni.

Potom Bára snídá a pracuje na počítači a já musím trpělivě čekat na pelíšku a nesmím ani trochu žebrat – a jsem fakt dobrej, vydržím to. Sice je to trochu nuda být hodnej, ale Bára z toho má radost a dává mi za to odměnky. Naštěstí je Bára hrozně nešikovná a pořád jí něco padá, třeba lžičky u snídaně, věci ze stolu a tak. Naučila mě, jak jí s tím můžu pomoct. Jó, podávat Báře věci, to mě fakt hodně baví.

Hurá, konečně jdeme na pochůzky do města. Bára si pořád něco objednává, a tak často chodíme například pro balíčky na poštu. Anebo do drogérky, kde to divně smrdí. Ale Bára říká, že na různý pachy si prostě musíme my psi zvyknout. A tak si zvykám. Ta paní, co v drogérce prodává, je hrozně fajn, už mě zná a vždycky mě hladí a já vím, že na ni nesmím skákat. Když pak přijdeme do sámošky, tam to zase voní všechno úplně božsky, ale já si ty voňavý věci neberu. Dobře to voní i v restauraci, kde se Bára stavuje na oběd, a i tady jsem skromnej a stačí mi jen voda. Však si to vynahradím večer.

Po pochůzkách jsem celkem unavenej a doma chvíli odpočívám. Musím totiž nabrat síly na trénink, který za chvíli začne. To je největší zábava celého dne, konečně se něco pořádnýho děje. Učím se věci podávat, ale třeba i vyhledávat. Bára totiž taky pořád něco ztrácí a naučila mě, jak to najít, mám totiž super nos, kterým to všechno dokážu vyčuchat. Schovává mi venku rukavici a já ji už skoro pokaždý s přehledem najdu. Učí mě taky věci nosit odněkud někam nebo mi venku dává peněženku, abych ji kus cesty nesl. Někdy mi schovává dobrůtku pod jeden ze tří kuželů, které zamíchá, a když ji potom najdu, můžu ji za odměnu zblajznout.  

Občas jezdíme i na výlety do Prahy pocvičit s ostatními kamarády z Pestré a ukázat co všechno už umím. Do Prahy za mnou někdy jezdí i paní Lenka s Adámkem. Děláme spolu všechno, co se doma učím s Bárou. Brzo prý budu bydlet u nich a už se na to strašně těším. Báru mám sice hodně rád, ale Adámek je fakt správnej kluk a bude to s ním určitě super zábava.

Později odpoledne jdeme se všemi psími kámoši, kteří u Báry taky bydlí, na procházku do lesa a na louky. Hrajeme si, řádíme a vychutnáváme si volnost a svobodu, V lese to voní zase úplně jinak než ve městě a je tu spousta jiných zvířátek, ale já za nimi neběhám, protože s Bárou a kamarády je to prostě nejlepší. K večeru se potom s Bárou spolu často mazlíme nebo jen tak ležíme. Bára mě hladí a já ji hřeju a odpočíváme a je to strašně fajn. Já na ty cizí slova moc nejsem, ale prý se tomu říká canisterapie.

Potom se doběhneme ještě rychle vyčůrat na zahradu a konečně je večeře, mňam. Granulky, který mi Bára dává, jsou fakt top a nemůžu se jich nabažit. A pak už mám celej večer padla. V deset jdeme na poslední venčení a jde se spát.

Takto vypadá můj aktivní den, ale jsou dny, třeba o víkendu, kdy vůbec nepracuju a jen si hraju a odpočívám. Tak nevím, jak to máte vy, ale já si užívám každou chvilku. Můj život je prostě dobrej mix zábavy a relaxu. A ještě jsem na sebe hrdej, že dokážu být někomu užitečnej. A co teprve, až začnu bydlet u Adámka a pomáhat mu. To bude jízda.