Příběh dárkyně

Paní Romana Kafková se stala součástí naší pestré rodiny před třemi lety, kdy poprvé přispěla na výcvik našich asistenčních parťáků pro děti a dospělé s různým postižením.

A jak si k nám našla cestu?

Původním povoláním pedagožka v dětském domově, žije s rodinou v Chomutově a od roku 1996 podniká se svým manželem v oboru pojišťovacího makléřství. Romana je nejen úspěšnou podnikatelkou, ale také velkou milovnicí psů.

„Vždycky jsem toužila mít psa, ale rodiče to nedovolili. Jako malá jsem trávila letní prázdniny u babičky na vesnici a pravidelně domů nosila nalezená štěňátka, která jsme pak museli darovat nebo vracet. Až když jsem si založila vlastní rodinu a měli jsme k tomu podmínky, nastěhovali se do domku, kde byla veliká zahrada, nastal ten pravý čas si životní sen splnit a pořídit si konečně vlastního psa.“

Nejdříve měla Romana políčeno na irského vlkodava, ale pak spolu s manželem objevili plemeno bernského salašnického psa a bylo rozhodnuto - do chundelatého „medvídka“ se doslova zamilovali. Před dvanácti lety si pořídili první fenku „berňáka“ a v současné době již mají doma v pořadí čtvrtou a pátou současně. 

„Byli jsme zpočátku úplně nezkušení chovatelé, takže na prvním psovi jsme udělali všechny chyby, které chovatel může udělat. Manžel postupně vyhodnotil, že není ten správný výcvikář, naše psy miluje, ale veškerá výchova a péče o ně leží na mně. Je to dnes můj největší koníček, protože děti už jsou dospělé a odešly z domova. Psi jsou zkrátka jako naše další děti. Ale nejen to. Pes je pro mě také tvor, který léčí. Když mi před třemi lety odešel tatínek, pes mi dával hrozně moc podpory a energie, abych to překonala. A věřím, že ještě více je ta jejich léčivá síla důležitá a přínosná pro lidi, kteří jsou nemocní nebo mají nějaké postižení. Vnímám to ostatně i na sobě. Jsem sice zdravý člověk, ale častokrát i na mě dopadne nějaký splín a právě psí parťák mě dokáže vždycky rozveselit a splínu zbavit.“

Prostřednictvím chovatelské stanice, odkud pocházejí Romany fenky, se dostala na výcvikové psí tábory pro chovatele bernských salašnických psů. Na výcvikové tábory začala se svými pejsky jezdit už v roce 2009 a s dílčími přestávkami na ně jezdí dodnes. Tady se také seznámila s naší trenérkou asistenčních psů Hankou, která je zároveň i chovatelkou „berňáků“. Hanka na výcvikových táborech pravidelně dělá osvětu naší práci a tématu asistenčních a vodicích psů. Na závěr každého takového povídání se stalo tradicí, že si všichni zahrají aukční hru ve prospěch Pestré.

„Známe se už řadu let a musím říct, že Hanka na mě působila vždy nesmírně pozitivně. Je to typ člověka, který nejen že miluje psy, miluje lidi, ale má v sobě ohromnou dávku krásné energie, kterou šíří kolem sebe. Když Hanka poprvé mluvila na výcvikovém táboře o Pestré a konala se také aukce v její prospěch, velmi mě to nadchlo. S finanční podporou pejsků jsme už měli dřívější zkušenosti, podporovali jsme sdružení, které pomáhalo berňákům v nouzi. Pak jsem ovšem díky Hance poznala, jak pracuje se psy Pestrá, a došlo mi, že chci být u toho. Práce v Pestré je nesmírně náročná, intenzivní a dlouhodobá a každý, kdo to dělá, má můj nesmírný obdiv. Když se podaří asistenčního pejska vychovat a vycvičit, pomáhá dalšímu člověku, který to potřebuje, a to je úžasné. Proto má pro mě velký smysl finančně pomáhat právě tady, protože pomoc má pokračování.“

Během první táborové aukční hry pro Pestrou v roce 2019 vydražila Romana deku za dvacet tisíc korun. Od té doby společně s manželem každoročně podporují Pestrou nemalým finančním darem, a přestože v uplynulých dvou letech zasáhla jejich podnikání koronavirová pandemie, jejich podpora zůstává a dokonce rok od roku stoupá.

„Těch možností, koho podporovat, je dnes opravdu hodně. Hanka, její osobnost a práce, jsou pro nás zárukou kvality. Líbí se nám také, že je Pestrá držitelkou značky spolehlivosti, protože to nám dodává jistotu, že peníze budou využity tak, jak mají.  Zkrátka, nechceme už posílat dary na různé organizace, které v nás nebudí důvěru. Pestrá je pro nás jasná volba, stále však pravidelně přispíváme na hospicovou péči a baby boxy. Nejsme velká firma, takže nemůžeme dávat extra vysoké finanční částky, ale zakládáme si hlavně na pěstování osobních vazeb. Nečekáme nic na oplátku, nehledáme zviditelnění, snažíme se jednoduše pomáhat tam, kde to někomu přinese dobro. Chceme dělat věci správně a tak, aby to mělo smysl. A v tom máme s Pestrou jednoznačně společný cíl.“

Romano, děkujeme za důvěru a těšíme se na další společnou cestu.